Rozhovor s Romanem
Rozhovor s Romanem
Představovat herce, zpěváka a tanečníka Romana Vojtka, který má na kontě přes 20 muzikálových titulů, vítězství ve StarDance i zásadní role např. v telenovele Ulice či seriálu Vyprávěj, by bylo zbytečné. Takže jen odkážeme na web www.romanvojtek.cz a vrhneme se rovnou na jeho exkluzivní odpovědi pro Patriot Journal, které se rodily v příjemné kavárně pražského Divadla Hybernia...
* Jak se to podařilo, Romane, že ses se konečně dostal do produkčního soukolí největších muzikálových produkcí v zemi, pod křídla pana doktora Lichtenberga?
Tak já se musím přiznat, že jsme se s panem Lichtenbergem takhe škádlili možná skoro 10 let. Těch nabídek bylo opravdu dost, ale vždycky do toho něco přišlo - ať už z mé strany, nebo ze strany divadla - prostě to nedopadlo. Ale zákonitě se jednou muselo stát, že se to prolomí a že to konečně dopadne. A cítím se tu jako doma - popravdě řečeno skoro všechny kolegy z divadel Broadway a Hybernia už znám z mnoha projektů - ten rybníček muzikálový je u nás malý, takže všichni hrajeme ve všem (úsměv).
* Vlastně jsi tu rozšířil početnou "rodinu" Vojtků, už jsi zapadl?
(Úsměv na úvod). Jak říkám, se všemi se už znám z dřívějška, takže naprostá pohoda. Je pravda, že s Pepou Vojtkem jsme se znali méně, ale sedli jsme si, musím říct, že je to bezva pohodář, co umí udělat dobrou náladu, stal se takovým mluvčím Vojtků, takže na zkouškách Barona Prášila vždycky hlásil: Za Vojtky (+ dvě tanečnice Vojtkovy a operní tenor Marián Vojtko - pozn. autora) prohlašuji, že jsme připraveni...
* A co říkáš na Hybernii? Bývalý klášter, nepříliš typické prostory pro divadelní práci, na druhou stranu ta majestátnost + výhled na Prahu z terasy 7. patra - už jsi viděl zasněženou Prahu?
Viděl, viděl! Šel jsem se tam podívat hned na první čtené zkoušce, dokonce mě to tak okouzlilo, že jsem si to vyfotil a doteď se na ty fotky koukám, protože je to strašně hezký... A co se týká toho prostoru: No kdyby mi někdo řekl, že chce udělat z takovéhoto církevního prostředí divadlo, tak bych si asi ťukal na čelo, nedokázal bych si to představit, ale dneska musím konstatovat, že to na mě působí naprosto přirozeně, konečně on každý kostel, klášter a věci v něm jsou taky takové divadlo na lidi a je jedno, jestli tam je kazatel, který něco káže svým ovečkám, nebo my, herci a zpěváci. Vlastně jsme taky takoví kazatelé trošku a snažíme se předat něco těm ovečkám, které si koupí lístek a přijdou na nás do divadla (úsměv). Takže to byl krásný nápad a teď jen - aby to dlouho vydrželo...
* Naskočil jsi do muzikálu po nějakých 2,5 letech přechodu na televizní seriálové natáčení...? Nejsou dva měsíce zkoušení na velký divadelní projekt málo?
Člověk není nikdy spokojen. Resp. vždycky, když se odehraje premiéra, tak ještě jsem nezažil nikoho, kdo by neřekl: Kdybychom na to měli tak o dva týdny víc času, to byste viděli, jak by to fungovalo! ... Je to prostě vždycky tak, že se všechno dělá na poslední chvilku, ještě třeba ten den, když je nějaká finální zkouška, tak milion věcí nefunguje a někdy se stane, že i při premiéře něco přestane jít tak, jak bylo naplánováno, ale to tak prostě je. Holt žijeme v době, která finančně moc nepřeje a nemůžeme si dovolit nikdo prostě zkoušet tři, čtyři měsíce!
A návrat do muzikálu po 2,5 letech mi pomohl v tom, že jsem tak stihl alespoň překonat určitou krizi, která právě tehdy přišla. Moc se povedlo, že zrovna v té době mě osud zavál k filmování, takže se to malinko rozmělnilo.
* Ano, na jaře jsi pracoval na crazy komedii Je třeba zabít Davida. Tvůj inženýr Leyden byl skutečně geniálně francouzský se vším všudy, místy jsi byl dokonce k nepoznání. Jinak jsi svůj hit nazpíval na CD, jinak - s patřičným přízvukem - v divadle. Jsou tvé možnosti neomezené?
Děkuju za poklonu. Mé možnosti omezené samozřejmě jsou a píseň jsem nazpíval bez přízvuku proto, že by v kontextu celého CD zněla trochu nepatřičně. Kuriózní ale je, že jsem ji nazpíval jen pár hodin před porodem!
* Jsem nevěděl, že jsi taky rodil... Tím jsi mi ale pěkně nahrál na skok k rodinnému tématu. Jak se daří manželce Terezce a potomečkovi, jak si zvykáš na nejzodpovědnější roli skutečného otce?
Myslím, že už jsem si naplno zvykl. Vlastně jsem celkem překvapený, jak samozřejmě Editka vplula do našeho života. Necítím žádné omezování, nevadí mi přebalovat, koupat ji, chovat, když má nějakou bolístku... Prostě přišla na svět asi v pravou chvíli a já byl připraven (smích). A když se na mě nedávno poprvé usmála a dala mi tak najevo, že mě vnímá a je ráda, že jsem u ní, byl jsem fakt šťastný! I Terezka je v pořádku a je skvělou mámou (úsměv).
* Třeba to nebude tak dlouho trvat a s Editkou si i zatancuješ. Průpravu máš nejen z divadla, ale i ze StarDance, kde jsi triumfoval v první řadě a ke kterému se letos na podzim ČT znovu vrací, neoslovili tě znovu - tentokrát třeba jako pedagoga?
Já nikoho učit tančit nemůžu!!! To opravdu ne (smích). Já se jenom dobře naučil několik choreografií, ale neznám vlastně ani některé základní kroky. Ale na další StarDance se moc těším. Kdyby ti noví věděli, co je čeká...?!?
* Nu co?
Dřina, bolesti, únava, ale taky štěstí, noví kamarádi a hlavně nádherná zkušenost! My s Kristýnkou dokonce pořád tancujeme na různých plesech a akcích a pořád nás to baví. I tři roky po vítězství nás pořád někde chtěli, takže jsme pořád nuceni trénovat. Ale fakt si nestěžuju - je to ta nejkrásnější pracovní vzpomínka, kterou jsem v životě udělal!
* S ČT je spojen i další projekt - retroseriál Vyprávěj. Stal se pro tebe Karel Dvořák životním přelomem pracovním? Berou tě lidi na ulici pořád jako Romana Vojtka nebo jako Dvořáka?
No kupodivu stále víc lidí mě spíš vnímá jako Zdeňka Urbana z Ulice (úsměv). Ale Vyprávěj měl a věřím, že nadále bude mít u diváků úspěch, přesto mi nezměnil život až zas tak, jak by se mohlo zdát. Změnil mi ho v tom smyslu, že že to je moje první hlavní role v tak velkém projektu a měnit mi ho bude i nadále, protože v seriálu s každou další sérií stárnu a budu stárnout. Ale vtipné je, že mi tam ještě pořád není ani tolik let, kolik ve skutečnosti. Takže vlastně zatím mládnu (smích).
* Kam až se Vyprávěj potáhne?
Každá série by měla pojmout přibližně jedno desetiletí a měli bychom takhle dojít až do současnosti - aspoň je takový plán...
* Dají se oba projekty srovnat? Kvalitní seriálová sága s nováckou odpolední/podvečerní telenovelou?
Ta práce je hodně rozdílná, Ulici natáčí devět až deset režisérů, kteří se střídají paralelně, denně proti sobě točí dva štáby, 15 obrazů každý den, zatímco ve Vyprávěj zhruba tak čtyři. Pro představu jeden obraz jsou tak tři minuty, tři strany textu A4.
Do Ulice jsem vstoupil v době, kdy už byla dávno v plném proudu, takže to pro mě bylo nesnesitelně rychlé tempo, které jsem se musel naučit vstřebat a pracovat v něm. Protože tam prostě na nic není čas. Musíte se proto víc koncentrovat, lépe připravovat, stoprocentně umět texty a je to tudíž náročnější fyzicky i psychicky.
U Vyprávěj se to přibližuje víc filmovému tempu, hodně před každým natáčením zkoušíme, hodně si o tom povídáme a máme šanci jednotlivé obrazy vícekrát opakovat.
* To jsou mi věci. Člověk by řekl, že telenovela bude kvůli tomu hopíkovému tempu i zpracovávaná méně kvalitně a zatím...
A zatím se tam naučíš stejně tak moc jako jinde. Třeba okamžitě vstřebávat režisérské připomínky, hlídat si kameru, partnera, to ti řemeslně strašně moc dá. A pak to můžeš používat i jinde - jako třeba ve Vyprávěj (úsměv).
* Netrápíš se u takových natáčení ale občas coby vystudovaný divadelní herec? Nepociťuješ tu a tam jistou monotónnost?
Monotónnost rozhodně nepociťuju. Mě natáčení v mé kariéře poměrně míjelo, takže si to teď fakt s chutí užívám. A trápil jsem se jen na začátku, než jsem do toho řemesla proniknul, protože to je opravdu do značné míry jiná profese. Teď si myslím, že už dokážu přepínat mezi divadelním a civilnějším filmovým nebo televizním herectvím.
* Jaké jsou tvé další profesní sny. Jsi pořád mladý a už máš přitom za sebou bezpočet zkušeností napříč žánry...
Divadelní sny nemám. Už proto, že se mi toho skutečně spoustu vyplnilo, tak si o to víc užívám každé další příležitosti. Trošku bych se rád zastavil u toho filmování, zůstal u něj, jestli to půjde, protože mě to hodně chytlo... A takový celoživotní tajný sen je trošku víc se věnovat zpívání. Už jsem si vydal nějaká CD, ale rád bych v tom pokračoval. Proto začínám natáčet své druhé muzikálové CD.
* Co tě ještě čeká v nové sezoně?
Baron v Hybernii, David na Broadwayi, v HDK Producenti a Noc na Karlštejně a na konci září premiéra hudební komedie Miluji Tě, ale... v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kterou jsem osm let hrál v Praze a teď ji zkouším s novými kolegy.
* Závěrem prozkoumám tvůj vztah k podzimu a k jižním Čechám/Jindřichohradecku...
Ojojoj, podzim, ten já rád nemám. Mám pocit, že všechno umírá, odchází, je zima... nic pro mě! Ale jižní Čechy navštěvuju pravidelně. Jezdíme každé jaro už několik let s partou kamarádů na Lipno, odkud pořádáme výlety po okolí. Už aby to zas bylo.
R. Janouch
